S unikátním nápadem a ambiciózním plánem se trutnovský podnikatel Rudolf Kasper se svou manželkou Renatou pustili do rekonstrukce historické budovy bývalé elektrárny. Potenciál objektu s ohledem na jeho mimořádnou velikost, výšku stropů a dispozice bude využit díky specifickému zaměření galerie převážně na nadrozměrná umělecká díla. Kromě soch a plastik, které se do jiných českých galerií nevejdou, budou v galerii EPo1 k vidění i další výtvarná díla tuzemských i zahraničních umělců – ať už v rámci krátkodobých, či dlouhodobých expozic.
Rekonstrukce více než sto let staré pětipodlažní stavby byla značnou výzvou, v jejímž pojetí a hlavním záměru však od začátku panovala víceméně jasná shoda všech zúčastněných. Tou bylo postupovat s respektem k řemeslu jejích stavitelů a zachovat co možná nejvíce z původního vybavení, designu a také jedinečnou atmosféru historického průmyslového objektu.
S tímto předsevzetím se tým náchodského Atelieru Tsunami pod taktovkou Ing. Jana Řeháka, zodpovědného za stavebně konstrukční řešení, celkovou koordinaci projektu a autorský dozor, a projektanta Ing. arch. Michala Ježka zdárně popasoval. Rekonstrukce objektu bude probíhat zhruba do termínu slavnostního otevření galerie, které je naplánováno na květen 2023. Atelier Tsunami již s manželi Kasperovými dříve spolupracoval například na rekonstrukci slavětínské kaple sv. Josefa a i nyní se práce na tomto o poznání větším projektu setkává s nadšením jak ze strany architektů, tak investora.
Ze stavebních prvků, které byly při rekonstrukci zachovány, lze zmínit například původní schodiště, část oken, světlík, ocelové konstrukce a zejména dva jeřáby. Jeden z doby provozu parouhelné elektrárny, jenž sloužil pro instalaci a výměnu velkých generátorů a strojního vybavení, a druhý z éry podniku Dukla, který v budově vyráběl nádrže a tlakové nádoby.
Oba prošly revizí, jsou plně funkční a výborně tak poslouží při přemísťování tisíce kilogramů vážících soch a dalších uměleckých děl. Každý z nich má nosnost 10 t, jeřábová dráha je umístěna ve výšce 6,5 m a kromě standardní možnosti obsluhy dálkovým ovládáním byly jako technická zajímavost zachovány i kabiny pro jeřábníka. Jako přístupová cesta ke staršímu z nich bylo použito upravené původní schodiště z jiného místa v hale, pro něž se hledalo smysluplné využití. Je točité a společně s jeřábem tvoří velmi vydařený, esteticky působící celek. Pravděpodobně se stane jedním z nejoblíbenějších nadhledových míst pro návštěvníky a fotografy galerie.
O zbourání schodiště a jeho náhradě za novodobou konstrukci neuvažovali architekti ani na okamžik. Pískovcové stupně i podesty byly opískovány, čímž byla obnovena původní struktura a barevnost, kovové zábradlí bylo očištěno, natřeno a doplněno novým madlem – přesně podle původního profilu dochovaných částí madla. Nové vyrovnávací rameno, které je tvořené kovovou konstrukcí s netradičními schodišťovými stupni ze slzičkového průmyslového plechu, vzniklo s ohledem na logiku pohybu budoucích návštěvníků galerie a od původního designu se odklání.
V nevytápěných částech budovy zůstala původní rozrastrovaná okna, zejména pro jejich příjemný, lehkost evokující vzhled a specifický design, jenž zásadně spoluvytváří atmosféru obdobných staveb. Těchto kritérií se podařilo docílit také u nových oken, použitých do vytápěných částí budovy, kde bylo třeba zohlednit i tepelně izolační parametry. Krásně dochovanou připomínkou původního prvorepublikového interiéru a prvkem dotvářejícím přitažlivé napětí mezi starým a soudobým je dále světlík, který se po revitalizaci a zbourání příček, jež jej zakrývaly, stal dominantou chodby nad historickým tříramenným schodištěm.
V současnosti je kompletně dokončena rekonstrukce největšího prostoru v původní elektrárně – turbínové haly o délce 68 m, šířce 20 m a výšce úctyhodných 19 m. V menší, rovněž již zrekonstruované hale o rozloze 340 m2 již proběhla výstava fotografií krajináře Jiřího Havla. Architekti si na tomto prostoru vyzkoušeli řadu řešení, která zamýšlí aplikovat i na další sály.
Ať už speciálně vyvinutý a vyrobený systém výstavních panelů, soustavu zcela variabilního osvětlení či vnitřní zateplení stěn. Velkou výzvou pro projektanty, statika i požárního specialistu bylo rozhodnutí zachovat jako pohledové původní nýtované ocelové sloupy s probetonováním. Úspěšně se s ní však popasovali a návštěvníci tak mohou kromě vystaveného umění obdivovat i plně přiznané konstrukce, u nichž byla zachována i přirozená barevnost pískem otryskaného kovu.
V nadcházejících fázích rekonstrukce bude postupně opraveno všech pět podlaží cihelné budovy, včetně mimořádného podkrovního sálu. Dále budou kultivovány venkovní plochy a očištěny všechny fasády původních budov. Do budoucna je v plánu také úprava venkovních prostor pro open-air expozice či uzpůsobení novější navazující průmyslové haly pro účely tvorby uměleckých děl.
Dominantou celého objektu se má stát ocelová věž nad výtahovou šachtou, evokující původní účel stavby jako elektrárny, jež na sebe v minulosti upozorňovala třemi vysokými komíny. Po kvalitním nasvícení by se měla stát výrazným orientačním bodem a specifikem celé galerie viditelným již z dalekého okolí.
Zdroj: EPO1
