Když si architekti Miroslav Pospíšil a Martin Karlík z olomouckého atelieru-r loni přebírali Českou cenu za architekturu, udělenou Českou komorou architektů za příkladnou rekonstrukci hradu Helfštýn, ani jeden z nich asi netušil, že jejich projekt, dokončený v roce 2020, bude v krátké době po slavnostním udílení cen podroben kritice, a to navíc ze strany Českého národního komitétu (ČNK) ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla) v čele s jeho prezidentem, památkovým architektem, profesorem Václavem Girsou.
Ten se k opravě a záchraně torza druhého největšího hradu na území ČR poprvé negativně vyjádřil v článku Oceněný hrad Helfštýn – památková péče na kolenou, zveřejněném v prosinci loňského roku na jeho blogu umístěném na platformě webu Aktualne.cz.
Jako hlavní argumenty uvádí profesor Girsa např. kvalitu a úroveň ošetření vlastní památky, včetně ochranného zastřešení, které údajně stavbu dostatečně nechrání, nebo přiměřenost nově vkládané vrstvy společně se spárováním narušujícím autenticitu stavby atd. Podobné stanovisko vydal před několika dny v tiskové zprávě také ICOMOS, jenž spolupracuje s organizací UNESCO. Autoři projektu i Národní památkový ústav kritiku odmítají.
Záchrana středověkého hradu zaujala v zahraničí i doma a získala mnoho ocenění – kromě České ceny za architekturu 2021 také cenu Stavba roku 2021 či titul za nejlepší architektonickou obnovu v celosvětové soutěži Dezeen Awards 2021. Přečtěte si, proč je oprava zdařilá i z pohledu Národní památkové péče.
Dovolujeme si (NPÚ pozn. red.) reagovat na článek profesora Václava Girsy, prezidenta ČNK ICOMOS a památkového architekta, týkající se úprav hradního paláce hradu Helfštýn.
Záchrana hradu Helfštýn (atelier-r: Záchrana a nové zpřístupnění, 2017–2020) vzbudila celosvětový ohlas a získala řadu ocenění. Článek profesora Girsy obsahuje poměrně výraznou kritiku celé akce a dotýká se také řady klíčových metodologických otázek spojených se samotnými kořeny památkové péče. Na řádcích níže proto uvádíme pohled Národního památkového ústavu.
Autor svou kritickou reakci rozdělil na dvě části. V té první se věnuje vyhodnocení památkové (konzervační) problematiky obnovy dochovaných historických stavebních konstrukcí hradního torza, v té druhé pak zhodnocení nových architektonických vstupů do jeho vnitřních prostorů.
První část kritiky napadá kvalitu a úroveň ošetření vlastní památky, tedy že neodpovídá metodickým zásadám oboru, evropským standardům a etice památkové péče, že nebyla zachována atmosféra místa, autenticita a vzhled nedotčenosti objektu.
S takto příkrou kritikou však nelze souhlasit. I když profesor Girsa správně zmiňuje důležitost technické stránky realizované konzervace, zaměřuje se z logických důvodů výhradně na její vizuální rovinu, na „uchování obrazu nedotčenosti“, respektive jeho neuchování. Naznačenou problematiku, zda bylo zohledněno torzo hradního paláce jako významného historického pramene, totiž není možné objektivně vyhodnotit bez důkladnější znalosti památky a veškerých shromážděných relevantních podkladů.
Vyjádření NPÚ převzato z jeho oficiálního webu, celou odpověď památkové péče najdete zde.